MODERNÍ VĚDA -SÍLA A MOC MYŠLENKY
Moderní vědec o moci a síle myšlenky
(Z časopisu Die Regno, březen 1965)
Dr. N. J. Stowell byl známým ateistou, avšak také jedním z největších vědců ve spojených státech. Pracoval na poli atomové energie, aby si získal jasno o skrytých tajemstvích přírody. Vyzkoušel zcela nové cesty svými pokusy, které jsou ojedinělé v celém světě. Při některých těchto pokusech dospěl k tak podivuhodným zkušenostem, že celé jeho nazírání na život bylo úplně změněno. Pojal myšlenku, že by přece mohl existovat neviditelný posmrtný život.
Zde začíná jeho vyprávění:
Byl jsem přesvědčeným ateistou. Věřil jsem, že Bůh existuje jen ve fantazii věřících, jako výsledek pověr a představ. Víra v živého a vševědoucího Boha mi na mysl nikdy nepřišla.
V naší vědecké práci jsme učinili senzační objevy o činnosti lidského mozku. Zjistili jsme, že mozek působí obdobně jako radiová vysílací stanice. Snažili jsme se nalézti délku jeho vlny a nalezli jsme ji. Ano, našli jsme mnohem více, našli jsme celou stupnici délek vln, vysílaných lidským mozkem. Mezi jejich hranicemi bylo nalezeno místo pro každou jednotlivou vlnovou délku a tyto vlny byly ještě zřetelněji odděleny jedna od druhé, než jak vidíme na rýhách prstů.
Uvažoval jsem:
Jestliže my, vědci dneška, můžeme měřit činnost lidského mozku, proč by Bůh, jestliže existuje, nemohl zaznamenávat naše myšlenky?
Začali jsme provádět pokusy, abychom zjistili, co se děje v mozku, když člověk umírá. Jako předmět našich pokusů jsme vybrali jednu ženu, která byla hluboce věřící a věděli jsme, že brzy zemře. Aniž cokoliv o tom věděla, připravili jsme naše přístroje, nutné pro tento pokus v blízké místnosti, takže jsme bez jejího vědomí očekávali poslední okamžiky jejího života. Bylo nás pět vážných vědců, kteří jsme očekávali se zájmem poslední okamžiky jejího života a co se bude při tom dít. Žádný z nás nebyl věřícím a já jsem byl ze všech nejhouževnatějším popíratelem Boží existence.
Mezi našimi aparáty se nacházel zvláštní přístroj, který měřil myšlenkové napětí této umírající ženy.
Měřidlo mělo střední bod označen jako nulu. Od této nuly bylo rozděleno na 500 dílků pravé - pozitivní - strany a 500 dílků do levé - záporné - strany. Nejprve jsme zkoušeli měřit tímto přístrojem jednu z nejsilnějších vysílacích stanic Ameriky v době, když vysílání obepínalo celou zeměkouli. Ručička přístroje se zastavila na 9 stupni pravé strany.
Když se blížil poslední okamžik umírající ženy, tu se počala modlit a děkovat Bohu. Prosila o smilování za své přestupky. Vyznávala svoji víru, radovala se a děkovala Bohu, že ji brzy vyvede z tohoto slzavého údolí do nového domova k věčnému životu.
Byli jsme tak vzrušeni a dojati, že jsme téměř zapomněli na naše vědecké přístroje. Hleděli jsme jeden na druhého se zaslzenýma očima .
V tom okamžiku jsme uslyšeli signál na přístroji. Když jsme na něj pohlédli, nechtěli jsme věřit svým očím. Přístroj ukazoval 500 dílků v kladném směru a ručička se snažila dostat ještě dále. Jelikož nejvyšší dosahovaný bod nebyl možný, musela se zastavit na hranici 500.
S úžasem jsme hleděli jeden na druhého, jsouce zasaženi ve svém nejhlubším nitru. Poprvé v historii lidstva jsme změřili sílu modlitby umírajícího člověka. Tato síla byla 55x větší, nežli ona síla jedné z nejsilnějších radiostanic v Americe. A přece náš přístroj nebyl ještě tak dokonalý, aby mohl změřit onu sílu v celém rozsahu.
Můj celý ryze materialistický názor na svět se počal rozpadávat. Všichni jsme tímto objevem byli hluboce vzrušeni. Co jsme viděli a prožili, to se ničím nedalo vyvrátit.
Po nějakém čase jsme se rozhodli opět k novému pokusu. Vybrali jsme k němu volnomyšlenkáře, který trpěl těžkou, zhoubnou nemocí. Opět jsme připravili naše přístroje a požádali jsme jednu učitelku, aby s tímto mužem hovořila.
Těžce nemocný nejprve prohlásil, že již nevěří v Boha ani v lidi. Pohlédli jsme na náš přístroj. Ručička kmitala a klonila se na negativní stranu. Když pak začal zlořečiti a proklínati, počal přístroj vydávat zvuk. To již ručička klepala na levý okraj, ukazující 500 záporných dílků.
Tím jsme vědecky změřili sílu zlých myšlenek a konstatovali sílu nenávisti a proklínání. Na základě výsledku měření u obou pokusů, vznikla ve mně vážná myšlenka:
Když z vědeckého hlediska můžeme měřit kvalitu a sílu myšlenek, proč by Bůh nemohl čísti naše myšlenky a současně přijímati sdělení, která náš mozek vysílá s daleko vyšším účinkem, nežli nejsilnější radiostanice světa?
A tak jsem se ocitl tváří v tvář před všemohoucím a vševědoucím Bohem. Moje nesprávné myšlení se zcela rozpadlo. Jako čestný vědec jsem nemohl popřít zjištěnou pravdu. Nyní jsem šťastným věřícím. Věřím v Ježíše Krista, syna Božího - Spasitele. Jako vědec dnes také věřím, že svatozář, která se maluje kolem hlavy Ježíše Krista, není pouhou fantazií malířů, ale je to pravý symbol moci a síly.
Vyprávěl jsem o těchto zvláštních pokusech dr. Stowella, o jeho nevěrectví a obrácení se k živé víře v Boha tak, jak on sám popsal tento případ. Stalo se to v roce 1953. Od té doby měl také podivuhodná duchovní prožití, takže se stal pro své bližní velkým požehnáním.
A. I. Vallin