POVRCHNÍ MYSL
Povrchní mysl nemůže nikdy rozřešit problém utrpení, protože ona se snaží utrpení vyhýbat. Před faktem utrpení utíká skrze nějakou snadnou a okamžitou odpověď. Pokud vás hodně bolí zub, tak přirozeně okamžitě zamíříte k zubaři, protože se té bolesti chcete zbavit – což je zcela normální a správná odpověď. Avšak psychologická bolest je mnohem hlubší a mnohem subtilnější, a žádný doktor, žádný psycholog, vůbec nic vás jí nemůže zbavit. A přesto je vaší instinktivní odpovědí útěk před ní. Pustíte si rádio, nebo zapnete televizi, nebo půjdete do kina – sami znáte všechny ty kratochvíle, které moderní civilizace vymyslela. Zábavy všeho druhu – ať už se jedná o církevní bohoslužbu nebo fotbalový zápas – není mezi nimi žádný rozdíl. Všechno jsou to pouhé způsoby, jak utíkat před svou vlastní bolestí, před svou vlastní prázdnotou – a přesně toto děláte vy i lidé po celém světě: používáte různé druhy cirkusů, abyste zapomněli na sebe sama. Povrchní mysl je také taková mysl, která se snaží hledat vysvětlení. Říká: „Chci vědět, proč trpím. Proč bych já měla trpět a ty ne?“ Cítí, že v tomto životě neučinila nic mimořádně špatného, a tak přijímá teorii o minulých životech, a představu toho, čemu se v Indii říká karma – představu příčiny a následku. Říká si: „Něco špatného jsem učinila v minulosti, a teď za to platím“ nebo „Nyní činím něco dobrého a v budoucnosti za to budu odměněna“. A tak se povrchní mysl nechá chytit ve vysvětleních. Sledujte prosím svou vlastní mysl, sledujte, jak se snažíte utrpení přebít vysvětleními, racionalizovat jej, jak se snažíte ztratit sebe sama v práci, v představách, nebo přilnete k víře v Boha, či v budoucí životy. A pokud vás žádné vysvětlení ani žádná víra nedokázaly uspokojit, tak utíkáte skrze alkohol, skrze sex, nebo se z vás stanou cynikové, zatvrdíte se a zahořknete, stanete se vypočítavými. Přesně toto se v každém z nás ve skutečnosti vědomky či nevědomky odehrává. Rána utrpení je však velmi hluboká. Generaci za generací ji předávali rodiče svým dětem, a povrchní mysl z té rány nikdy nesundá její obvazy a krytí; nikdy se ve skutečnosti s utrpením neseznámí a vzájemně nepozná. O utrpení má pouhé představy. Má obrazy a symboly o utrpení, ale nikdy se s utrpením nesetká – setkává se jen se slovem utrpení. Chápete? Zná slovo utrpení, ale už si nejsem vůbec jistý, jestli zná také utrpení.
zdroj: Jednota vědomí 
