OČEKÁVÁNÍ
Hloupý člověk očekává od druhých, moudrý sám od sebe…
Před třemi tisíci lety to bylo vysloveno Buddhou. Tři tisíce let se drtivá většina z nás z tohoto moudra nepoučila. Kdy to tedy uděláme? Proč to nezavedeme do svého života? Očekávají jen vnitřně slabí lidé. Vždyť očekávat znamená žít v představách a nebýt připraven na budoucí realitu. Jak můžete zvládat budoucí události, když na budoucnost nejste připraveni? Udělali byste snad důležitý písemný test, na který byste se nepřipravovali? Pochybuji. A být připraven na realitu, je těžší než napsat nějaký test. Přesto jsme tak pošetilí, že si neustále vytváříme očekávání a sníme nebo dokonce věříme, že něco bude tak jak jsme si vymysleli. Ano záměrně píšu, vymysleli, protože ač jsme dospělí lidé, neustále si něco vymýšlíme, jak chceme, aby to bylo nebo dopadlo. Naše společnost nás naučila, že všechno řídíme. Ovládáme. Manipulujeme. Ovládáme techniku, auta, děti, kamarády a kamarádky. Na všech úrovních života chceme všechno řídit. Hrajeme hru jako malé děti. To od nás dospělých není zrovna dospělé. A když to není po našem, když tuto hru prohráváme, jsme nešťastní, frustrovaní. Pak je celý náš život takový. Očekávání je to hnojivo, ze kterého velmi rychle roste rostlina zklamání, která vykvétá v celoživotní frustrace. Je to poupě, které vypadá krásně (naše představa očekávání), a po rozkvětu páchne jako zatuchlé ponožky (realita skutečnosti). To je očekávání. A přesto to zkoušíme neustále dokola, přes všechna naše zklamání. Jsme jako mouchy neustále narážející do rozsvícené lampy. Kdy to konečně pochopíme? Kolik ran do hlavy ještě musíme dostat? Pokud to člověk pochopí, naučí se neočekávat, jeho život rozkvete opravdovým štěstím. Pokud neočekáváte, pak události, které přijdou, jsou pro vás přijatelné, mnohdy příjemně překvapivé. Svět se pro vás stane barvitějším a krásnějším. Jelikož z vašeho úzkého chodníčku, po kterém jdete (díky očekávání), se najednou stane nekonečná pláň, po které můžete svobodně chodit. Stanete se obrovským přínosem všem, kolem sebe. Odlehčíte jim od vašeho břemena očekávání a vytváření napětí mezi vámi - ať to jsou vaše děti, rodiče, partneři, známí či společnost. Už na ně nebudete nakládat tíhu svého očekávání. Není těžké se to naučit, jen člověk musí pochopit mechanismy, které to způsobují… Mějte všichni krásné pondělí, Pavel
Každý chceme něčeho dosáhnout. A proč vlastně ?
Každý člověk chce v životě něčeho dosáhnout. Spoustu věcí se naučit. Něco za sebou zanechat. Mít kariéru, být uznávaný, vydělávat mnoho peněz, užívat si života. Najít někoho správného, kdo nás udělá šťastným. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč to děláme ? Ať se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, celý podtext má jedno společné. Nenaplnění vlastního štěstí. V podstatě se pořád jen ženeme za tím, abychom byli šťastní. Ovšem v tomto máme všichni velký problém, spíše handicap řekl bych. Už v útlém věku školy nám totiž „nabulíkovali“, že štěstí je být úspěšný, mít mnoho peněz a skvělou kariéru. Být nejlepší, protože ten kdo nemá „jedničky“ je v podstatě outsider. Prostě nás naprogramovali a my podle programu teď jedeme a nepřemýšlíme nad tím, že nám dali špatnou informaci. Pochopitelně, dělají to tak přece všichni. O to je těžší, se z tohoto snu probrat. Řekli nám, že když ničeho nedosáhneme, jsme v podstatě k ničemu. A tak si žijeme deprimovaní celý svůj život, že někdo se má lépe než my. Že někdo má lepší zaměstnání, kariéru, peníze, vztah. A vůbec si nikdo neuvědomuje, že tito lidé, kteří mají ambice, kariéru, peníze, prestiž a mnoho jiného vlastně nejsou vůbec šťastní. Že to jsou lidé, kteří jsou na tom často hůře než my. Osobně znám mnoho opravdu bohatých lidí, ale ani jeden z nich není šťastný. I když dosáhli vrcholu v kariéře, ve sportu i třeba v osobním životě. Mysleli si, že budou šťastní, ale nejsou. Jsou na tom hůře než ti, kteří „ničeho nedosáhli“. Tak se ptám, proč chceme něčeho dosáhnout? Proč vlastně? Abychom byli šťastní? Stejně nebudeme. Naše mysl nás požene neustále dál, až najednou zjistíme, že máte všechno za sebou - jsme staří a zůstanou jen vzpomínky. Opět budeme zase nešťastní. Jak krásný kolotoč. Hledat štěstí tímto způsobem je stejně pošetilé, jako žít v přesvědčení že nikdy neumřu. Já osobně umím pracovat s energiemi. A k čemu ? Myslíte si, že jsem díky tomu šťastnější ? Že je to něco víc, než třeba umýt nádobí nebo napsat takový článek ? Není. Je to jen pošetilá představa někoho, kdo to neumí. Přestaňte toužit po dosažení něčeho. Štěstí člověka není v těchto věcech. Prostě věci jen dělejte pro svou radost. A štěstí? To trvalé štěstí, o kterém byla řeč ? Budete muset bohužel hledat někde jinde. ...,,hledej človíčku ,uvidíš ,že Ti bude ukazáno ,kde jej najdeš:-)
Věnujeme příliš mnoho energie naprosto zbytečným věcem…
Všichni by chtěli být méně unavení. Více toho zvládnout. Lepší věci vytvořit a plnohodnotněji žít. Bez rozdílu však věnujeme své myšlenky věcem, které si to nezaslouží. V naší hlavě se neustále odehrává neutuchající příboj myšlenek, které jsou naprosto nepodstatné. Tyto myšlenky nejdou zastavit. Je to produkt naší mysli, která funguje na úrovni reflexivního orgánu. Reaguje na vše, co se kolem nás děje. Pravda však je, že můžeme naše myšlenky „odfiltrovat“. Nastavit si v hlavě směr, priority a vize. Přestat se chytat všeho, co se nám v hlavě objeví. Ano, je to těžké hlavně v dnešní době. Když nás vychovávají tak, abychom informace shromažďovali. Zajímáme se o všechno, ale téměř nic z toho nepotřebujeme. Kdybychom si dokázali zapsat všechno, absolutně všechno co nás za celý den napadne, jaká myšlenka se v hlavě objeví, divili bychom se kolik nepotřebných věcí v hlavě je. Co je podstatnější otázka, k čemu a jak tyto informace vlastně využít. Denně sledujeme zprávy, čteme spousty věcí. Ale jak je využijeme kromě toho,s že je vlastně víme? Proč je vůbec shromažďujeme a zahlcujeme svou mysl? I svůj mobilní telefon nebo počítač občas promažeme, abychom neměli plnou paměť. Ale sami se sebou tohle neděláme. Naše myšlení se tím zpomaluje, otupuje, a nakonec nás neustálý tok nových podnětů dostane do myšlenkové letargie. Přestaneme mít schopnost tvořit, snižuje se schopnost sebereflexe a vlastního posunu. Z čeho nám tedy má zbít energie na podstatné věci? Na ty věci, které bychom chtěli dokázat, vytvořit, stihnout. Naplnit své sny. Všichni jich máme mnoho. Ale jen málo z nás je opravdu dokázali realizovat. Takže se ptám, chcete své sny jen snít, nebo je žít? Pokud je chcete žít ,tak přestaňte věnovat své myšlenky nepotřebným věcem ....rázem se projasní vše v hlavě a můžete začít skutečně žít!